Vladykův Zpozaroh - texty
Dneska tě pozvu k sobě do zahrady Do houští vlhkejch snů a zmařenejch šancí Svůj podzim trávím vlastně už jen tady Vybaven blahosklonnou tolerancí
Nad šálkem kávy, pod starou pergolou Proberem nový zprávy a lidi, co nám lžou A ty se pak zeptáš, jak vlastně plynou mý dny A já jen rozpřáhnu ruce: "no tak se rozhlídni..."
Tak jsem tě dneska pozval do zahrady Na malou ochutnávku toho, co tu sklízím Užívej po libosti všeho, co je tady Pohříchu příliš sladkejch plodů... ...nenabízím
ty víš... :-)
U ztracený varty za habry a jmelím je čas někdy línej Přikládám prst na rty, když sám sobě velím "ještě neusínej" S Eutherpé se potýkám - dosud jenom název mám: De mi para ti
Jen ztěžka hledám slova, nic mi neporadí mý nástroje spící A přepisuju znova - zas mi něco vadí... snad už potisící Je tu se mnou mnohem víc věcí, než dokážu říct: De mi para ti
Je to tak snadný na pohled: problémy žádný - jen pár vět Pořád ty stejný - no to se dá Já ale dneska nechci psát věty, co psal jsem tisíckrát Jsou vobyčejný... já hledám lepší
Až jednou v kartách vyjde cesta do neznáma a do tmy, která zebe stůj klidně, až to přijde - nebudeš v tom sama; já půjdu vedle tebe Půjdu s tebou, já to vím - dokud žiju, dokud smím: Esta es promesa de mi para ti
Zjevení Janovo 8:10: Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Zjevení Janovo 8:11: Jméno té hvězdy je Pelyněk
Když jsem v roce 1994 točil na kazetovou osmičku u Dominující ve špajzu "Intermezzo", zdál se mi úvodní motiv z úvodní (checht) věci, tedy "Waiting For Silence", docela dobrej a hodlal jsem z něj udělat samostatnou věc o Pelyňku - hned poté. Nějak se to protáhlo, ale co je čtvrtstoletí proti věčnosti, že.
Úzká cesta, u ní zrezlej kříž - Ježíše z něj kdosi dávno sňal Snad byl kolemjdoucím na obtíž - svou obětí asi vyčítal Lenivost... chamtivost... kdo ví Sobectví.. Obžerství... či hříchy nový...
V ústraní se choulí sešlej mnich, růženec pod kutnou skrejvá Unavenejch očí pár - a v nich už jen špetka víry zbejvá Selhání... zklamání... a zrada Žluč a vztek... Pelyněk.. už padá...
V mládí vítal Boha s nadějí Odhodlán se v jeho jméně bít Vzdal se světskejch statků raději Přesvědčen, že pouze s vírou lze žít
Zbaven všech starostí S láskou a bez obav ze zla a hořkosti... ...jenže to nejde
"Jen vesele..." - Rudolf Hrušínský a rozhlasová verze Rozmarného léta
V této skladbě je použita část kytarového sóla mé hudební souputnice a spolupracovnice, doufám že i přítelkyně a dneska už taky učitelky Karol; nechtěl jsem ji okrást, fakt ne, ale naopak ji potěšit :-) ...a taky si vzpomenout na bohužel již zesnulého spoluhráče Petra "Dědka" Šustu, který Karole to sólo pomáhal natočit...
Až se zlej vlk zeptá "jak je to vlastně mezi náma?" A zeptá se náhle, bez příprav
Co asi holka řekne Když to neví sama Tak trochu divný Such as wicked love
No,ten párplovskej origoš zná asi každej veterán; já jsem chtěl původně tu základní figuru (ale že ty laufy starej dobrej Ritchie tenkrát sekal, což?) použít jako legrační kratičkej valčíček na jiném připravovaném albu, ale pak mi došlo, že by si to ta stará klasika fakt nezasloužila...
Svět hudby v mý hlavě mne uchvátí hravě Jen krůček za nizoučkej práh A hráze se zboří - já octnu se v moři Jak bezmocnej člun ve vlnách
Jak bezvládnou loutku mne nesou, jsem ztracen a sám Jen v paměti, v zavátým koutku pár obrázků z domova mám
S touhou zůstat v těch dávných časech Svíčky v chrámu, varhany A smíšenej sbor zdvíhá vlny v mocnej chór Já ale s lítostí stále vzpomínám Na motiv a slohy, co zmizely kdoví kam
I'm alone here...
Smyčka vlastních zkyslejch nápadů neúprosně hrdlo svírá Neumíš sám sobě uniknout Vlastní neschopnost tě trápí a sžírá
Léta bloudíš stejnou ulicí A nikdo nevytáh tě z davu Abys moh svou múzu ubohou přivést do jinýho stavu
V baru na vedlejší třídě Pěkně v závětří a stranou Nahradil's to nový rutinou A múza prchla hlavní branou
Tenkrát jsi to ovšem nechápal byv opřen o úmysly čistý Ztrátou múzy jsi se netrápil, hlavní bylo mít svý jistý
Život ovšem není růžovej A jsou tu slavný boží mlýny Najednou ses musel ohlídnout A doběhly tě ňáký hrozby a stíny
A tys náhle jasně uviděl, že's ňák zamrz v mrtvým slohu Dokola ždímáš zkyslý nápady A nový znáš jen zpoza rohu...
Queenský "Las Palabras de Amor" a "Vy jste dneska samá legrace..." - Felix Holzmann aka hrobník
Čestně přiznávám, že tuhle legendární hendrixovku jsem vlastně nikdy dělat nechtěl; ale potřeboval jsem si na něčem osvěžit zatuchlý znalosti a nahrávací grify... no a my jsme ji hrávali s "MyČtyřma", tak jsem si řek', že to klukům třeba udělá radost, i když tam nebude žádná kajtra :-) Text vychází z origoše, ale jen trochu - tématicky; já nerad opisuju ;)
Skočila's před mou káru Když jsem se stovkou hnal Vtrhla's mi do života Proč jsem tě sebou bral Lidi se vobčas mejlej Ale proč zrovna já Přišel jsem na to pozdě: Ty seš jak městskej provoz - crosstown traffic Měníš se ve vlnách Kdo s tebou sakra vyjde
Občas je cesta s tebou Jen samá zelená Jenže pak změníš rytmus A věc je ztracená Dusíš mě zplodinama Svejch děsnejch nápadů A já to zjistil pozdě: Že seš jak městskej provoz - crosstown traffic Hustá a kolizní Jak k tomu jeden přijde Crosstown...
Mí nuselští spoluobčané a pamětníci budou vědět wocowent :-)
Když si večer hřeju u kamen svý starý kosti A žádný hustý moudro mě fakt nechce napadnout Spouštím probíračku střípků z minulosti A z těch se náhle vyloup jeden dávno zmizlej kout: Nuselskej automat
Je tam kyprá prodavačka s bradavičkou na rtu Nad pultíkem mňamek, z kterejch přímo stříká tuk Vysokej stůl s deskou z lacinýho umakartu A v rohu starej vágus, kterýmu je všecko fuk Nuselskej automat
Zhruba v roce 1972 jsem s vyvalenejma očima vejral na nějakou tu slovenskou hit-hit-hit parádu, kde se mezi všemi těmi Krajíčky,
Kolínskejma a Dušany Grúni(?) najednou zjevil fakt hustej nátěr s parádním laufem. A zpívala to ženská, ke který se to absolutně
nehodilo, protože takový věci prostě nedělala... byl jsem z toho laufu hotovej, nahrál jsem to honem na kajtru přes Soneta Duo a vzal
to do školy pustit spolužákovi Dudlajdá. Bohužel jsem v tom kraválu přeslech zvonění, přišel tříďas a sebral mi kazeťák, kterej byl
ovšem fotříka a pučenej bez souhlasu dotyčnýho. Docela průser... :-)
Fakt bych moc rád dal odkaz na nějakej origoš, ale nikde jsem to nenašel. A Marcela Laiferová, o který jsem si myslel, že to byla ona,
to ve svý písňografii taky nemá. Tak nevím... ale lauf si pamatuju, stejně jako nosnej verš, od kterýho jsem se odrazil:
"Raz tam prídem s iným zavzpomínať na teba..." :-D
update 2.6.2020 Internet prostě nemůže zklamat, zvlášť, když s ním pracuje schopná osoba (díky, Reny :-)... já se mohu pyšnit alespoň tím, že to s tou mou pamětí fakt ještě není tak špatný; akorát ten název mi holt vypad'... takže ten originál opravdu zpívala Marcela Laiferová...
Vopuštěnej klášter, rozvalený klenby, puklej zvon Když's tu byla tenkrát, stál tu s tebou taky on Rozpáleni láskou chtěli jste si všechno dát i když plamen zhasnul máte na co vzpomínat
Ten klášter nad roklinou je tajnou zkratkou do nebe I když sem přišel s jinou, tak stejně myslel na tebe Na stěnách z kamení a hlíny Se dosud mazlej vaše stíny Zůstaly tu spolu, i když jste dávno od sebe
Stojíš na nádvoří a nevíš to, co já už vím Že se za pár minut v těch rozpadlejch vratech vobjeví Sevře tě do náručí a čas se vrhne nazpátek A opuštěnej klášter zažije novej začátek
Ten klášter v rozvalinách se stane rajskou zahradou Zmizíte ve svejch očích, vnější svět zmizí ve vás dvou A ze stěn z kamení a hlíny se tiše vrátěj vaše stíny Čarokruh se spojí, stíny vám cestu ukážou
A může za to klášter Osudovej klášter Opuštěnej klášter (Klášterec nad Ohří!)
dyXoft (c) info file