Welcome on dyXoft Fáze page

short english synopsis *  the story *  MP3 download (first track) *  home

Fáze: svob. K.V., des. Z.M., čet. abs. V.P., des. J.B.
Top  short english synopsis  Next

FÁZE is a typical trait of life in Czechoslovak Popular Army, one of symbols of Czech recent history. Four young men enlisted via compulsory military service into the same place at 1980, wishing to spent their time meaningfully in spite of thickheaded military drill, found any accoustic-rock group based on non-traditional sound of four guitars and four vocals. Sergeant V.P., corporal Z.M., corporal J.B. and lance corporal K.V. wrote some songs, played successfully on many competitions, brought some points to their parent unit and, of course, get some free days on it. When the band lost its privileged position after some disciplinary offences, boys decided to record their songs secretly on tape; after some hard nights in unit's library the band prepared double album 306 Days of Fáze.

When the compulsory military service was stopped, members of band split up, but kept some contacts. In 1996 they recorded memorial and spoof album The Tales of Left Marginer; according to army sorting style based on right margin, there was great prank idea about ideal socialistic soldier who, staying always on left margin and being fully indefinite, is a holder of the best qualities and honour.

Top Prev  Fáze v ČSLA  Next

Vojna se dá trávit různě. Tedy, pochopitelně nevím, jak je tomu dnes; z toho, co vidím, čtu a slyším, usuzuju, že dneska mají hoši vlasti sloužící nestydatej veget, takže se o své duševní přežití pakárny nemusejí strachovat (mimochodem, mně táta taky říkával, že mám lehy, zatímco on musel honit benderovce... :-)). Každopádně čtveřice jinochů sfouknutých dílem z matičky, dílem od Krumlova, si pakárnu zpříjemnila hraním. Čet. abs. V.P., des. J.B., des. Z.M. a svob. K.V. měli rádi kytary, Beatles, Marsyas, Etc. etc. a na vycházku se moc často nedostávali, takže z toho většinou byly kavalce na některé světnici, útvarový kinosál nebo knihovna tamtéž. Vědouc (vědouce? kruci, kdo si to má pamatovat...), že to ani s hrou, ani se zpěvem není zas až tak moc, aranžovali své čtyři akustiky a čtyři hlasy, aby to vypadalo, že tam někde v mlze jeden dobře hraje a pár jich zpívá. Kotlíkáře zas tak moc nemuseli, takže jim nezbylo, než si vytvořit vlastní polohu, kterou nazývali akustickým rockem (dneska se sice říká unplugged, ale tenkrát o tom nikdo nevěděl ani mimo pakárnu, natož v ní). Velení N-tého útvaru, kde působili (a že to byli řízci, sloužit tam někdy Švandrlík, tak ty svý slavný Barony kompletně přepsal...), jim po počáteční nedůvěře začalo popřávat, neboť - jak svou nehledanou ervéhápštinou pravil velitel útvaru soudruh F., zvaný dle svého nejmilejšího slova Mika (hodností tento zajímavý exot osciloval s vysokou frekvencí mezi kapitánem a majorem, bylť často degradován za chlast) - "hééé, čatár, ako to, že mika vozíte nielen akési diplomy, ügen, ale aj tolko bodov, mika, že si útvar može dovoliť dve, čo vravím, aj tri mimoriadné události, he? Něoholený?!?". Ano, Fáze byla úspěšným armádním tělesem. Přestože se její texty nehemžily tanky bohatýrů, hnědým morem a láskou k zbrani - milence (divné, že si armádní textaři neuvědomili, že je postupující modernizace staví do role obhájců čtyřprocentních a registrovaného partnerství, neb milenkou vojáka se stal samopal vzor 58 prokazatelně mužské letory) a přestože byla za tuto politickou vlažnost festovně peskována (písničku, kterou členové skupiny vyjádřili své zděšení nad právě vykonanou vraždou Johna Lennona, zhodnotil předseda jakési poroty slovy "s tim bítlzákem ste to teda dost přehnali, soudruzi"), vyhrávala, co se dalo. Od absolutního prvenství v západním okruhu ji dělilo pouze jediné hudební těleso - Satelit III, tvořený absolventy hudebních škol, kteří hráli líp a s plácáním hnědého moru do textů problémy neměli.

Když se pak díky nějakým piklům a kázeňským přestupkům fází bodostroj zastavil a shovívavost lampiónů nahradil postih a šikana, přešlo těleso do ilegality a po nocích si na útvarový stereocívkáč od pana Tesly nahrálo vzpomínkové dvojalbum 306 dní, na kterém se jako host podílel i čet. abs. V.K., obecně zvaný Píča (nic takového - prostě když ho budili na rozcvičku, vždy odmítl slovy "píči nechoděj..."). Originální pásek sice existuje dodnes, ale cívkáče mezitím jaksi vymřely, takže se tento cenný dokument dosud nepodařilo kompletně digitalizovat, nicméně to jednou určitě přijde.

Top Prev  Hnutí Levých krajníků  Next

Fáze nežila jen hudbou; měla to štěstí, že se na zájezdech v rámci ASUTu dostala do dobré společnosti, kde se mozky netopily jen v alkoholu a dýmu, ale též ve filosofických úvahách a proudech. Zvlášť zdatně si v tomto směru počínal čet. abs. A.H., který zformuloval celou nauku a svým učením o podstatách nimsismu a levokrajnicismu získal nejen nesmrtelnost, ale též čestný doživotní titul Nimsa předseda. Učení, založené na neurčitelnosti a nepostižitelnosti Levého krajníka, který jest ideálním vojínem, definující Nimsu jakožto vojína - hledače, k tomuto ideálu se v soustředných kruzích přibližujícího, a věnující se i vojenským jazykům ervéhápštině a motolštině, jest pro tuto stručnou anotaci soustem příliš hutným. Doufejme, že Nimsa předseda neustal ve svém úsilí, že se též někde na pavučině producíruje a že se s ním tato stránka brzy zase jednou pěkně zlinkuje; zatím jen několik zrnek z bohaté makovice Nimsova učení.

výňatek A: zrození krajníka

...v průběhu úvah o ochraně ducha před zelenými vlivy byl vyzvednut spásný význam myšlení a došlo k pokusům definovat jeho nositele. Následovala bouře, které se dnes říká brainstorming (ale je to bez rumu) a po níž všichni cítili, že je to na spadnutí (někteří totéž mezi stoly obětavě demonstrovali)...

...když jsme v rozpravě o krajnících uznali, že krajník pravý je první na ráně, bývá zpravidla stále týž a proto zcela konkrétní (a postižitelný), zatímco jeho levý kolega je na tom co do určenosti a postižitelnosti nepoměrně lépe, bylo rozhodnuto.

výňatek B: motolština

...motolština totiž důsledně uplatňuje neshodu podmětu s přísudkem, což se v ústních podáních projevovalo výroky typu "díky tomu, že někteří z vás byly vráceny, se podařilo docílit tomu, že se to zlepšily" případně "pokud k vám neproniklo otázka rajónů". Největším problémem bylo ovšem nalézt o existenci motolštiny písemný důkaz, neboť nelze uznat jazyk, nemá-li tento písemnou podobu. Pátrali jsme proto po vzoru badatelů cimrmanovských ve starých třídních knihách. Po počátečních neúspěších jsme získali tento skvostný materiál: "Látka probrány, promítnut film".

výňatek C: praktický normativní a výrazový slovník

zajímavá spojení v běžné motolštině:

zajímavá spojení z hlediska výrokové logiky

využití cizojazyčné slovní zásoby

přírodní vědy v motolštině

výňatek D: desatero levého krajníka

Top Prev  306 dnů  Next MP3 download

První a celých patnáct let taky jediné (dvoj)album Fáze si ždá něco jako návod k použití, neboť jeho obsah i formu poznamenala řada různých omezení. Nahrávku je proto nutno chápat především jako dokument a obraz doby i prostředí.

Album vznikalo po nocích v archivu útvarové knihovny, neboť K. byl jejím správcem. Regály s hodnotnou literaturou, na zemi magnetofon Tesla B93 (či co to vlastně bylo, mělo to diagonálně umístěné špulky a po každé hodině bylo nutno cídit hlavy) a ve zbylém prostoru čtyři židle kolem dvou mikrofonů, oddělených erární dekou vzor šeď polní. Volno na zkoušky se vzhledem k trvající klatbě neudělovalo a nahrávání probíhalo prakticky v ilegalitě, takže se po večerce lezlo oknem z ubikace, těsně před budíčkem totéž v opačném gardu a přes den se všichni zašívali, kde mohli, aby ze spánkového deficitu ukousli alespoň něco. Útvar měl podstav, pořád se sloužilo, ve službě se občas někomu podařilo slíznout nějaký flastr, ale natočení alba bylo úkolem číslo jedna, takže se u mikrofonů v některých nocích sešli tři vojáci se šňůrami dozorčích a jeden s modrou páskou basmana. Ke cti většiny mladších furťáků je třeba říci, že nad těmito prohřešky proti řádům (které, pojaty přísně dle litery, mohly milým fázistům pěkně zavařit - opuštění stanoviště během služby a útěk z vězení, no potěš...) přivírali oči a řvát do knihovny chodili pouze v případě, že hrozila nějaká kontrola. Jestliže byl klid, točilo se a točilo. Pokud měl někdo volno, vařil v ešusu na lihovém pidivařiči čaje z různých směsí, jichž si fajnšmekr Z. natahal do kasina věrtel. Když už nebylo možno udržet víka otevřená, louhoval se čaj téměř do tuhého skupenství a K., jediný kuřák v souboru, si občas usušené listí smotal a vybánil.

Technika nahrávání nikoho zbytečně nerozmazlovala. Stříhání, dotáčky, playback - nic z toho pochopitelně neexistovalo, vše frčelo naostro. Když se jedné noci zjistilo, že pan Tesla nahrává jen na jednu stopu, vypadalo to na hromadnou sebevraždu, ale nakonec to naštěstí zase byla jen špinavá hlava. Mikrofony nebyly nic moc, magneťák hučel, občas něco cvaklo nebo bouchlo... zkrátka, hifisti si na tomto albu prostě nepošmáknou (a to ještě dokázal des. J. po letech někde vyštrachat originální pásek, takže bylo možno v roce 2020 nahradit staré empétrojky z kazety zmršené dodatečným oechováním o něco lepšími empétrojkami). Zcela objektivně je třeba říci, že dnešní technologie umožňují vylepšit ledacos, ale jak bylo řečeno na začátku této stati: je to dokument. Gumování, škrty a přepisy nevedeme.

Specifickým tématem, které je třeba podrobit samostatnému průzkumu, jsou texty. Než laskavý posluchač ulehne na záda a v záchvatu smíchu začne bušit rukama do podlahy, nechť si uvědomí, že Fáze působila v Československé lidové armádě a že mohla existovat jen proto, že jezdila vyhrávat na armádní soutěže. A jestliže chtěl někdo vystupovat na ASUTech (pro neznalé: na Armádních Soutěžích Umělecké Tvořivosti), musel bránit, budovat, družit se nebo se alespoň zamýšlet na společenskými nešvary. Dnes se pochopitelně všude dovídáme, že za prvé téměř všichni byli disidenti a bojovali proti totalitě, za druhé pokud cokoli dělali pro a ne proti, bylo to proto, že sice nechtěli, ale museli. Fáze hrát chtěla a také hrála, aniž by s tím bráněním či budováním přelezla celoarmádní či celostátní průměr - spíš naopak. Okruhové finále v roce 1981 mělo jasně dané pilotní téma, neb straně bylo právě šedesát let. Fáze zde vyhrála autorskou soutěž (poprvé a naposled porazila věčného rivala, Satelit III) s písničkou Rádce, která se výročí dotkla jen dvěma slovy v úvodu; konkurence přitom pěla o straně natvrdo a o tom, jak tím starým náměstím kráčela revoluce, na níž si voják s dělníkem podali ruce a na silných tancích ruských bohatýrů slíbili věrnost pokroku a míru (pamatuju si to dodnes, stejně jako to, jak se pak večer všichni všem omlouvali v hospodě). Mohu s uspokojením konstatovat, že k takové prostituci Fáze nikdy neklesla.

Teprve poté, co byly přivezeny první body, přišly také první výlety na civilní pódia a tím také možnost i potřeba rozšířit sortiment. Už se tedy tolik nemluvilo o míru a koukalo se spíš po věcech kolem. Pochopitelně se hrálo i něco od jiných, najmě od oblíbených Beatles. Zahraniční věci vnášely do textové oblasti další problém: originály obvykle nebyly k dispozici, angličtina fázistů nestačila až na čestné výjimky (Blackbird, If I Fell) na to, aby pochytila vše, co odposlouchávaní kapitalističtí pohůnci drmolili, a k tehdy obvyklé pseudoangličtině vzor "plácni co plácni" se ve čtyřhlasech nebylo možno uchýlit. Takže se překládalo; když to šlo, tak v duchu původního textu (Orel, Gipsy), když to nešlo, tak jinak, ale aspoň podobně (Rosa, Tangerine, Rock'n'rollová Dáma). V některých případech byl originál respektován a části, kterým se v originálu nerozumělo, byly opatrně přepsány (Knocking On the Heavens Door, If I Needed Someone).

Co se hudebního projevu týče, bylo již uvedeno výše, že si fázisté uvědomovali své zjevné rezervy a při aranžování na ně brali ohled. Kytarové party byly většinou easy level, spíše se kladl důraz na pestrost a fórečky v prostoru, který čtyři stejné nástroje poskytovaly. Naopak potenciál čtyř hlasů, z nichž tři byly zcela srovnatelné (teď po letech dá docela práci vzpomenout si, kdo který part pěl), instrumentální nedostatky celkem slušně vyvažoval. Každopádně většina konkurenčních armádních těles, hrajících obvykle ve standardní sestavě s basou a nejvýše dvěma kytarami, dostávala na frak. Celkové pojetí nepopřelo fakt, že jednu část Fáze tvořili folkaři, kteří si přinesli různé ty devítky (míněn akord, nikoliv zbraň), maje sedm a sýse, a druhou čistokrevní bigbíti, kteří dodali bluesovou pentatoniku, kvintový či oktávový spodek a nezbytný drive. Ve vrcholném období už vznikaly celkem pestré kompozice, nad kterými musí člověk trochu přemýšlet, jak by tak asi ty prsty na hmatník poskládal.

Co tedy může případný zájemce od devadesáti minut s Fází očekávat?

Nejprve se ozve Sen, jedna z písní posledního tvůrčího období, psaná již s vědomím, že půjde o otvírák chystaného alba; typický reprezentant "akustického rocku" Fáze, jehož úvod, zachycující obvyklou náladu zkoušek, již obsahově poněkud zteřel a byl proto v MP3 verzi redukován na minimum. Rocková figura na tlustých drátech folkařských španělek sice trošku pokulhává, ale drive zde bezesporu je. Původně se měli představit v sólech všichni čtyří protagonisté, ale K. se tak odlišoval, že to radši vzdal a stáhl se do sboru. Po spojovacím elektronickém šumu (zdrojem je čs. efektová šlapka KXZ něco, která byla jinak úplně nanic), tvářícím se jako vítr, následuje první převzatá věc, Orel z produkce kvarteta o něco slavnějšího (pokud to není k poznání: švédská ABBA :-)). Introdukci uzavírá Fáze, napsaná hlavně kvůli J., který neustále loudil nějaký hit, kde by mohl dělat "tydydydydipdip"; ve střední části udivuje Z. zajímavými rytmy, vyluzovanými z jednoho z mnoha specifických fázích nástrojů (tento se nazýval prostě "hranol"). Poté následují čtyři písně, které tvořily repertoár Fáze na prvním ASUTu v kariéře: Slunce zplodil V. ještě před vojnou, ale už tenkrát měla skladba pomoci jedné kladenské partě při přehrávkách v boji o aparaturu místního Domu pionýrů a mládeže, takže stačilo jen přidat klid a mír a píseň mohla jít na stůl politruka. Tvůj hlas má s původní písní od Beatles společné víc, než jen melodii - i slavní Britové tuto píseň napsali, když už nevěděli, co ještě na desku plácnout. Fázi zoufale chyběla čtvrtá z povinných věcí, na přípravu byly jen dvě noci, protože informace o soutěži přišla na odloučený útvar pozdě, a Word se dal upravit celkem snadno. Na nahrávce stojí za pozornost v pozadí chrastící hi-hatka, do které mlátil Píča, který s Fází obětavě točil skoro půlku věcí. V Pompejích se Fáze octla hlavně díky J., který si jménem nešťastné osady nahradil krůpěje z Rosy, a V. to ihned plácnul do textu své jediné sólovky na desce. Konečně Týden je oblíbenou skladbou J., který ji ovšem neznal od Stevense (či kdo to vlastně napsal), ale od Zuzany Michnové. Její text útvarový politruk nezkousl (upřimně řečeno, ani Fáze mu tak úplně nerozuměla, až po letech J. zjistil, že tam není "slepý únikem míří snáz", ale "slepý únik jen zvýší sráz", pokud to není něco úplně jiného) a tak museli V. se Z., skřípajíce zuby, přes noc ve službě naplácat něco o ekologii; tento text dokonce vyšel v nějakém vojenském časopise - i s notičkami a Fází jako autorem (ještě že Stevens ani Michnová neodebírali Bojovou zástavu, jinak mohla začít tahanice o autorská práva). V pozdější kariéře ovšem Fáze vždy zpívala to, co napsala Zuzi, jen občas pro obveselení publika zapěla v závěru "Máš chlupatou..." :-). Druhá čtvrtina je tvořena vesměs věcmi převzatými. Dylanovo klepání na nebeskou bránu (Knockin' On the Heavens Door) sloužilo jako rozcvičovací song; nahráno je s elektrickou kytarou, dravým zpěvem J., který dokazuje, že je ve Fázi pěveckou jedničkou, a s měkce vedenou Píčovou basou v pozadí. If I Needed Someone je oblíbená bítlsí věc V. a ostatní proti ní nic nenamítali. Rock'n'rollová dáma byla hitem tehdejších diskotékových hvězdiček (patrně Bay City Rollers) a došlo v ní na útvarové varhany Vermona. Blackbird se líbil Z. i V. a první z interpretů si zde vesele zaštěbetal, zatímco podřimující J. brnkal ostinátní géčko a K. buď spal, nebo si někde bůčkem balil čajové lístky. Rain se líbil všem. If I Fell si vystřihl Z. a J. i V. dělali v dalších hlasech, co mohli.

Jádrem třetí čtvrtiny jsou především skladby, připravované na okruhové finále. Epitaf byl zamýšlen jako protizbraň na Satelit, který zpíval i hrál vyzrálé kompozice. Text se věnoval hlavní události prosince roku 1980 z pohledu Fáze, totiž vraždě Johna Lennona. Politicky to moc prozíravé nebylo, politruk brblal, ale Fáze si nominaci písně obhájila a prosadila. Pokud vzpomínka na někoho odtamtud Fázi ubrala body, Rádce to dokonale vyžehlil. Svižná věc, rozumně angažovaný text, lyrická vložka... tleskala i porota, fakt. Z. tentokrát předvedl další nástroj - jeho "plechovka Fáze" s rýží uvnitř zmátla část publika, které poté, co Mistr sáhl pod židli a vytasil ji, očekávalo pantomimickou vložku, ilustrující text "když nos v pěně máčí". Slunce a Pompeje zůstaly beze změny, takže album pokračuje opět převzatinami, tentokrát z dílen proslulých rockerů: Tangerine je z repertoáru Led Zeppelin, Gipsy od Deep Purple. Volný den je naproti tomu od Fáze, která jej věnovala K. Ten si zde sólově zapěl a zahrál si i sóla kytarová, J. obstaral doprovod, Z. bonga, V. si půjčil Píčovu basu a Píča se s velmi otráveným výrazem nudil u varhan. Rosa byla původně pojata a capella, ale nakonec se tam jedna kytara octla. Poslední čtvrtina graduje opět vlastními písničkami z poslední éry. Křivé zrcadlo je celkem povedená orchestrálka, postavená na odpovídačkách různých sestav kytar. Nádherné Růže od Z. sklízely úspěch na výpadech do civilní pakárny, zvlášť když byl přítomen dobrý zvukař, který se postaral o vokály. Strom poznání je odlehčená legrácka, při jejímž nahrávání se všech pět aktérů v knihovně málem přerazilo při běhání od nástroje k nástroji. Večerní řádky jsou křehkou odpovědí V. na Růže. A konečně Epilog je epilog (závěrečný dozvuk byl nalezen později a je proto uložen samostatně). Dohráno, skončeno, výstroj odevzdány, boty vyčištěny. Dobová publikace, kterou Fáze vydala vlastním nákladem v pěti výtiscích, složená z koláží, výstřižků z vojenských časopisů, textů a pokusů o zachycení prchavých okamžiků, končí slovy:

"I kdyby skupina nikdy nebyla úspěšná a sloužila jen k tomu, aby svým čtyřem členům zkrátila a zpříjemnila vojenskou službu, splnila by svůj cíl...

...lze však bez nadsázky říci, že Fáze za těch svých 306 dní dosáhla mnohem výš."

306 dní fáze (1980)

306 dnů (cover)

Sen
Orel
Fáze
Slunce
Tvůj hlas
V Pompejích
Týden
Knockin' On the Heavens Door
If I Needed Someone
Rock'n'rollová dáma
Rain
Blackbird
If I Fell
Epitaf pro Johna Lennona
Rádce
Tangerine
Gipsy
Volný den
Rosa
Křivé zrcadlo
Růže
Strom poznání
Večerní řádky
Epilog
Dozvuk
Top Prev  Fáze v civilu  Next

Většina vojenských přátelství nemá v civilu dlouhého trvání, ale Fáze to celkem zvládá. Sice se nakonec neodhodlala pokračovat s muzikou i po odložení mundůru a rozpadla se na dvě dvojice, ale dráty mezi Prahou a Velešínem občas nějakou tu informaci přenesou. Po patnácti letech hibernace došlo k té příhodě, že se Nimsa předseda dobral ve zdraví čtyřicítky a přítel vydavatel jej chtěl potěšit vydáním drobného výňatku z jeho děl. A když se útlá knížečka Osudy levého krajníka (Radix 1995, ISBN 90-901853-8-X) drala na svět, pojala to Fáze jako příležitost. Velešínští přijeli na víkend do Prahy a kniha dostala audio přílohu - Písně levého krajníka. Lehce přearanžovány, octly se na kazetě zelené úpravy známých hitů s texty, které bavily někdejší záklaďáky i špagáty stejně dobře, jako krátké skeče, na které se taky drobet dostalo.

Chcete-li se nechat ofouknout nostalgií a alespoň nakouknout do plného kinosálu střeženého hlídkami proti vpádu lampasáků, ve kterém murár od Rožňavy se soustružníkem z Jihostroje udělali svou krátkou scénkou o dévéťákovi pro bratrství ve zbrani víc, než vagón politruků za třídenní školení mužstva, do kinosálu, na jehož pódiu vystupovali a před tím vystoupením se patrně poprvé trémou klepali ostří hoši, kteří už toho měli za svůj mladý život odkrouceno víc, než by slušný mladík odkrouceno mít měl, chcete-li tam být aspoň chvilku... ...pak stahujte, přátelé, stahujte.

A Fáze dnes? Plánuje, že se opět sejde a něco natočí. Možná remixy svých tehdejších písniček, díky kterým těch svých 306 zelených dní přežila ve zdraví, možná něco nového. Bude-li vás to zajímat, občas sem hoďte zvídavé očko... :-)

Top Prev  Písně levého krajníka  Next MP3 download

Poznámka k autorským právům

Veškeré písně i dialogy zde zachycené pocházejí z útvarových večírků, neschválených velením. Vše, co se na těchto akcích odehrávalo, určitým způsobem parodovalo a karikovalo armádní realitu. Byly-li použity písně jiných autorů a opatřeny karikujícími texty, nebylo tak v žádném případě učiněno s cílem poškodit autory originálů - naopak, tito by měli být potěšeni, že jejich dílo pomáhalo pár stovkám kluků přežít pakárnu, která byla, o tom není pochyb. Nechť se tedy Chris Norman (Píseň pro lampasáka), neznámí kotlíkáři (Lipenská), autoři let padesátých (Budovatelská, Obranná), Locomotiv GT (Píseň o pivu), autor Černého cikána (Píseň pro četaře Zemana), Jiří Suchý a Jiří Šlitr (Píseň zvrhlého záložáka), pánové Mišík a Kalandra (případně jiní, jsou-li autory fragmentů, použitých v (b)Lues), Scorpions (Píseň pro DAP) a Olda Říha (Vojín XY hlásí odchod) nehněvají a laskavě upustí od vymáhání tantiém. Koneckonců, všichni pamatujeme doby, kdy se zahraniční hvězdě šlohl hit a na její stížnosti se odpovídalo dopisem tohoto znění:

Vážený soudruhu/soudružko, po přezkoumání Vaší stížnosti bylo dosaženo závěru, že je tato oprávněná. Podle místní právní úpravy přísluší Vám za použití díla.....(doplňte) autorský honorář ve výši 65 Kčs, který si můžete vyzvednout proti podpisu na sekretariátu našeho vydavatelství. S pozdravem "Čest práci" (podpis nečitelný)...

Ediční poznámka a vysvětlivky

Texty vycházejí z autentických scének a koncertů v kinosále N-tého samostatného praporu speciálních rádiových služeb z let 1980 a 1981. Náborový letáček vznikl na základě repliky ze scénky o přijímání uchazeče na vojenskou školu, kde je kandidát - metař uváděn slovy "...k účasti na zkoušce se rozhodl poté, co v popelnici před místní základní školou nalezl náš náborový letáček". Inspirací k textu Písně pro lampasáka byl bezděčně vytrysklý výkřik věčného průseráře vojína Vajdy, který za něj obdržel vydatný pojeb od velitele roty. V textu značí lampasák důstojníka z povolání, informace každodenní ranní rituál, jakousi variaci na společnou modlitbu armád nesocialistických, vézetka vojenskou závodní kuchyni, tři tisíce na tehdejší dobu velmi slušný příjem, body podpůrný mzdový systém, umožňující vojákům z povolání leccos nafasovat, gumák vojáka z povolání, bigoš odbornost 101 aneb kanonenfutr, to jest vojína základní služby bez jakékoliv specializace, hotovák pohotovostní nákladní vozidlo, určované na kratší časový úsek z momentálně pojízdných vozidel útvaru, buzerovat kvalifikovaně a spravedlivě velet, pták vojína základní služby, sloužícího v tehdejším dvouletém systému prvním rokem, suprák téhož vojína, který slouží poslední půlrok, cykl množinu vojáků, nastoupivších společně v jeden půlrok, chybět do civilu číselný hierarchický systém, určující postavení vojína vůči vojínům ostatním vzhledem k počtu odsloužených dní, vztažený ke dni ukončení základní služby a navenek se projevující otázkou "za kolik to máš?", milión ve výše uvedeném systému posměšné připomenutí toho, že dotyčný si z odchodem do civilu ještě vůbec nemusí lámat hlavu, řiť tělesný otvor k vylučování většinou tuhého odpadu (též prdel), děvka poctivé práce se štítící ženu, kterou socialismus téměř vykořenil a teď jí tady zase všude máme. Skeč Agrostroj je založen na zlidovělém podání údajně skutečné události na vyhodnocovacím pracovišti hlásky systému protivzdušné obrany státu. Lipenská též reaguje na skutečnou událost, kdy se ke stejnojmenné přehradní nádrži snesl z kapitalistické strany vrtulník, aby odnesl několik nepřátel našeho socialistického zřízení. Základem skeče IPPCHO (zkratka pro "individuální prostředky protichemické ochrany") je skutečná událost na katedře vojenské přípravy ČVUT FEL. Pprap. Fábik byl Píčův gumácký nadřízený, který se proslavil tím, že odešel do civilu a za rok se pod ochranné křídlo a do lůna armády opět vrátil. Text, v němž ótéčko značí obrněný transportér, je nutno chápat jako básnickou licenci. Budovatelská je vousatou variantou slavné písně let padesátých. Píseň o pivu je dodatečně otextovanou variantou skladby, která byla na koncertech dlouho hrána v instrumentální verzi, pouze v refrénu se sborově řvalo "salám" a na plátno se k tomu promítal diapozitiv šišky salámu, zavěšené na háku autojeřábu - to vše jako ilustrace standardních odmítacích vojenských hlášek "mít někoho/něco na salámu" resp. "mít někoho/něco na háku". Hlášení je další zlidovělou legendou, vloženou do úst zcela konkrétního důstojníka Nováka, obdivuhodného to blba, se kterým měl tu čest sloužit sám Nimsa Předseda. Četař Zeman byl jedním z oblíbených záklaďáků, kterému tuto píseň zazpívala k narozeninám osádka jeho radiostanice. V textu značí zil nákladní automobil sovětské provenience s mimořádně vysokou spotřebou benzinu, používaný jako nosič radiostanic, a chuj vševojskovou přezdívku téhož. Píseň zvrhlého záložáka pravděpodobně vysvětlivky nepotřebuje - snad jen upřesněme, že dotyčný záložák byl drogistou. Smuteční parádemarš se stal základem Písně pro likvidovanou ČSLA. Obranná je fragmentem další ze slavných pochodových písní padesátých let, kterou pěla pochodující vojska ještě v letech osmdesátých. (b)Lues je složeno ze dvou dnes již zlidovělých blues, proslavených najmě pány Mišíkem a Kalandrou, spojených nesmrtelnou pomlčkou "St. Louisský močál" z repertoáru baviče studenta (později vojína absolventa) Slunečka. Jako tomu bylo i u dalších skečů, také v případě Zkoušky z ruštiny se několik desítek lidí do krve zapřísahá, že se to vážně stalo a že u toho fakt byli. Družební je další perlou z repertoáru studenta Slunečka. DAP je zkratka pro dozorčího autoparku, málo oblíbenou službu, během níž se z mnoha rohů a objektů na sloužícího usmíval vojenský prokurátor a proto sem vojáci z povolání často nastrkovali záklaďáky. Text Písně pro důst. Voborníka, celkem oblíbeného záklaďáka, který to během neustálého pokuřování dotáhl až na podporučíka, obsahuje opět několik termínů, které si zaslouží vysvětlení: je tedy hápéká hlídka pořádkové kontroly, tak zvaná lítačka, a zot záznam o odměnách a trestech, vedle vycházkové knížky jeden z hlavních dokumentů v životě záklaďáka. Zkušenost z konkrétní služby vlasti praví, že vojín X.Y. se v reálu mnohem častěji potkává se svým odstřihávaným metrem, než se svou láskou v místním hotelu; zvlášť vezmeme-li v úvahu, že N-tý prapor sídlil v proslulých lázních, v jejichž hotelech by záklaďákův žold nestačil ani na knedlík bez masa. A konečně závěrečná Nimsova hymna byla dostatečně zcenzurována, takže není co vysvětlovat...

Písně levého krajníka (1996)

Písně levého krajníka (cover)

Náborový letáček
Píseň pro lampasáka
Agrostroj
Lipenská
IPPCHO
Píseň pro pprap. Fábika
Budovatelská
Píseň o pivu
Hlášení
Píseň pro čet. Zemana
Píseň zvrhlého záložáka
Píseň pro ČSLA
Obranná
(b)Lues
Zkouška z ruštiny
Družební
Píseň pro DAP
Píseň pro důst. Voborníka
Vojín X.Y. hlásí odchod
Nimsova hymen po cenzuře

Top Prev  Fáze v důchodu...  Home

...se občas sejde, ale - nebudeme si nic nalhávat - už to není žádná sláva; vzdálenosti, čas, choroby... tak aspoň maličká galerie na závěr :-)

Fáze v důchodu
Fáze v důchodu
Fáze v důchodu
Fáze v důchodu
Home